Svet-Stranek.cz
Restaurování knih

Jak jsem kopírovala Boskovickou bibli:Restaurování knih, plánů, plakátů, papírových dokumentů, grafik, map, knižních přebalů

Jak jsem kopírovala Boskovickou bibli


Také se vám poštěstilo a váš koníček je vaším zaměstnáním? My pro vás čas od času takové lidi na Fleru vyhledáváme. Po Šárce, která vás zavedla mezi vykopávky a jejich repliky, vám dnes další autorka Veronika ukáže kousek z dílny restaurátorky papíru. Resp. budoucí restaurátorky, protože se vrátíme ještě do doby jejího studia... /red./

Jak jsem kopírovala Boskovickou bibli…

Jako malá jsem chodila se svojí babičkou sbírat bylinky. Mezi nimi byl také heřmánek. Nikdy nechápala, jakou jsem už jako malé dítě měla trpělivost. Celé hodiny jsem dokázala svými drobnými prstíky trhat ty malé květy. Když jsem byla starší, řekla mi, že by se jí na mě líbilo, kdybych se stala restaurátorkou. V té době jsem se zasmála a řekla: ,,Babi, ale já nechci mít restauraci.'' Vysvětlila mi, co znamená restaurovat. Od té doby jsem si uvědomila, že to je ono, čím bych se chtěla zabývat. A tak se práce stala mým koníčkem.

Na vysoké škole jsme měli jako jeden z předmětů kaligrafii a dostali jsme za úkol vytvořit faksimile jednoho folia z Boskovické bible. Tento exemplář je nejstarší známou českou biblí, datovanou přibližně kolem roku 1415. Dnes je uložen ve Vědecké knihovně v Olomouci, v oddělení historických fondů. Je umístěn v trezoru za optimálních podmínek vhodných pro tuto knižní vazbu.

Samotný průzkum

Velmi nutná byla osobní návštěva Vědecké knihovny v Olomouci, kde nám správci fondu připravili požadovaný exemplář. Vše bylo vzorně nachystané: klíny z molitanu na podložení desek, aby se kniha ve hřbetní části příliš nenamáhala, bílé rukavičky, kostky a další pomůcky, které jsou nezbytně nutné pro manipulaci se vzácnými rukopisy.

Vzácnou knihu jsme otevřeli s tou největší úctou a opatrností. Při listování jsme skoro ani nedýchali a trnuli jsme, aby se nic nestalo. Je to veliký zážitek listovat v takovéto knize, ale na druhou stranu jste rádi, že ji zase její správci uloží zpátky na její místo, bez porušení.

Svůj přidělený list, odborně folio, jsem si detailně nafotila, rozměřila a vytvořila vzorník barevných vrstev, které se na iniciále vyskytovaly. (Iniciála je první písmeno slova, které je výrazně odlišeno od ostatního textu velikostí, barvou nebo tvarem. Někdy se vyskytuje i iluminace, jako i v mém případě.) Po podrobném prozkoumání byl originál opět vrácen do trezoru a já plná dojmů a poznámek jsem se pustila do své práce.

Příprava pergamenového podkladu

Nejdříve bylo nutné zvlhčit pergamen ve zvlhčovací komoře a poté ho v chladné místnosti vypnout na dřevěnou podložku. Byl přilepen pomocí klihové lepící pásky, vyhlazen a zatížen. Po vyschnutí jsem pergamen vybrousila do semišové podoby - nejdříve sklíčkem na odškrábnutí horní vrstvy a poté smirkovými papíry různých hrubostí. Po přípravě podkladu jsem přešla k samotnému psaní.

Psaní textu

Rozměřila jsem si pergamen a narýsovala pomocné linky. Vymezila jsem textové sloupce a začala psát seříznutým husím brkem. Tento nástroj jsem používala na celá písmena a kovovým perkem zakončeným špičkou jsem dodělávala jednotlivé tahy, které zakončovaly tvar každého písmena. Namíchala jsem si barevnost inkoustu, aby byla co nejpodobnější originálu.

Poté jsem začala psát samotný text, který byl rozdělen do dvou sloupců. Jelikož text obsahoval dvě barevnosti inkoustů, nejdříve jsem psala text černý a potom červený. Nakonec jsem obtáhla linky, které jsou patrné i na originálu.

Malé iniciály

Když byl celý text dokončen, přešla jsem k vytvoření velkých, barevných písmen na začátku textu. Byla celkem tři - červené P se zdobením modré barvy, modré P se zdobením červené barvy a vyzlacené K se zdobením modré barvy. Nejdříve jsem vytvořila samostatná písmena pomocí malého štětce a příslušné barvy a potom jsem vytvořila zdobení kovovým perkem.

Zlacení

Čekalo mě to nejtěžší, zlacení. Jelikož jsem nikdy předtím nezlatila, měla jsem z toho trochu obavy. Samotné napsání textu mi zabralo dost času a úsilí a teď mělo přijít to nejdůležitější. Měli jsme na škole jen jeden kurz zlacení a z toho jsem prakticky vycházela. Samozřejmě jsem si zlacení vyzkoušela nejprve nanečisto. Jelikož to vypadalo docela slibně, řekla jsem si, že se nebudu bát a půjdu do toho.

Připravila jsem si prázdný papír na velikost pergamenu, do kterého jsem udělala otvory v místech, kde jsem potřebovala zlatit. To z toho důvodu, abych si vyzlatila jen ta místa, která mají být vyzlacena. Místo zlacení jsem natřela rozpuštěným kožním klihem, aby se pergamen zaklížil a vyzlacená vrstva se na pergamenu udržela. Protože bylo zlacení reliéfní, musela jsem použít jako podklad boloňskou křídu rozpuštěnou ve vodě a vytvořit jednotlivé vrstvy. Kaši z boloňské křídy a vody jsem nanesla na místo potřené klihem. Po mírném zavadnutí první vrstvy jsem nanesla vrstvu druhou a tento postup jsem opakovala až do doby, dokud jsem nebyla s výškou reliéfu spokojená. Po úplném zaschnutí křídy jsem ji jemným smirkovým papírem vybrousila do hladka a následně ji vyhladila leštěným achátem. Achát je velice hladký, speciálně leštěný a tak vám vyhladí všechny, byť sebemenší stopy po smirkovém papíru, navíc dodá podkladu lesk, který se objeví i na zlatě.

Dále jsem setřela zbylý prášek a nanesla na křídu červený a černý poliment, jak to bylo původně na originálu. Poliment se používá jako podklad pro zlacení. Je připravený z francouzského bolusu (červené hlinky) s mýdlem a voskem.



Ukázka černého polimentu, podklad pro zlacení.

Po jeho zaschnutí jsem ho znovu aktivovala roztokem lihu a vody a položila na něj plátkové zlato, nařezané na požadovaný tvar. Po mírném zatvrdnutí jsem plochu speciálním štětcem zatupovala a oprášila přebývající zlato. Tímto způsobem jsem vyzlatila všechny části kopie.


Detail vyzlacené iniciály.

Velká iniciála

Následovalo vytvoření iniciály, která je pro toto folio dominantní. Je zde vyobrazen král David, proto je také toto folio věnované jeho osobě. Namíchala jsem si jednotlivé barvy podle vzorníku, který jsem si pořídila na začátku své práce. Pigmenty jsem pojila s vaječným bílkem a malým štětečkem jsem postupně malovala iniciálu. Pozadí za sedícím Davidem bylo podbarveno červenou barvou a rostlinné ornamenty byly vytvořeny mušlovým zlatem.



Rozmalovaná velká iniciála...








...a iniciála dokončená.

Dokončení práce

Když se podíváte na starý pergamen, na každém listu prosvítá text z druhé strany. Je to proto, že pergamen časem transparentní, stává se průhlednějším. Na některých listech je to patrnější, jindy se to nemusí projevit vůbec. Odborně se tomu říká „průsvit“ a samozřejmě i ten jsem musela napodobit. Použila jsem tedy měkkou obyčejnou tužku na text a barevné pastelky na průsvity písmen a rostlinných ornamentů.

Na úplný závěr jsem fólií zakryla vyzlacené plochy a celý pergamen jsem zafixovala fixativem ve spreji v dost velké výšce, aby se na pergamenu neobjevily nežádoucí skvrny nebo zabarvení pergamenu. Nakonec byl pergamen vyříznut z dřevěné podložky a vytvořena pasparta, aby byla kopie chráněna před vnějšími vlivy. Bude to znít možná trochu divně, ale vyříznutí pergamenu z dřevěné podložky bylo pro mě asi to nejhorší z celé mé práce. Bála jsem se, aby se mi pergamen nepřilepil k podložce nebo aby mi třeba neodskočilo zlato od podkladu apod. Naštěstí všechno dobře dopadlo :-)



Dokončená faksimile, uložená v lepenkové paspartě.

Ráda říkám, že tato práce mne velice bavila a byla to zajímavá příležitost naučit se novým technikám, jaké používali středověcí písaři v klášterech. Bylo to však časově velmi náročné. Na celé kopii jsem pracovala takřka dva roky. Chtělo to jistou soustředěnost a trpělivost, která se bohužel v této době vytrácí…

A pokud by vás zajímaly podrobnosti, zeptejte se pod článkem :-)

Srdečně zdraví Veronika.
návštěvníků stránky
celkem60 727
tento týden73
dnes14